Návrat domů a shrnutí celého roku

Tak jsem si konečně našla v tomhle šíleném zkouškovém období na konci školního roku chvilku, abych napsala a nějak uzavřela tuhle kapitolu. Celkově to byla neuvěřitelně skvělá zkušenost, plná pozitivních i negativních věcí, ale to k tomu samozřejmě patří – i ty třeba jen malé, negativní věci, záležitosti. Já osobně to spíš beru jako střet s jinou kulturou, který nikdy nemůže být absolutně pozitivní – člověk se adaptuje, protože je to jeho přirozená vlastnost, ale na začátku musí přejít a zkousnout nějaké ty rozdíly, většinou jsou to drobnosti, ale jsou tam a je to úplně normální.

Doteď si živě vybavuju, jak jsem na začátku září z toho všeho byla trochu nervózní ale zároveň jsem byla strašně natěšená, co mi to všechno přinese. Z toho že jsem úplně sama v sedmnácti letech v cizí zemi a je to z velké části i na mě, jak to tady celé bude. A že toho nakonec bylo!

Měla jsem ohromné štěstí na mou hostitelskou rodinu – s mou „mamkou“ jsme téměř každé víkendy podnikaly výlety do okolí a i po celém regionu, a tak jsem viděla spoustu úžasných míst. Taky mě představila všem svým přátelům, kteří byli ohromně milí a vtipní. Jely jsme do Paříže, a to rovnou dvakrát! Podívala jsem se i do Švýcarska (i když to téměř pokaždé souviselo se stávkami francouzských železnic…) a přijela za mnou i česká kamarádka Maruška <3

Strávila jsem spoustu času jezením a na rodinných oslavách, večírcích a zápasech v házené a v tenise. Letěla jsem letadlem, poprvé v životě! A potom ještě pětkrát. Byla jsem hodně v horách a v přírodě, a taky ve škole.

Asi největší přelomovou věcí pro mě byla právě ta škola. Že jsem se do ní normálně začala těšit, a hodiny mě bavily (když pomineme matiku a pár hodin ekonomiky, to zase tolik ne…) a hlavně jsem měla štěstí na naprosto úžasné učitele – poslední týden jsem třeba úplnou náhodou potkala mojí učitelku francouzštiny, která pár měsíců před konce roku odešla na jinou školu, a bylo to skvělé setkání. Tahle učitelka patří mezi jednu z nejlepších, co jsem kdy měla.

Hrozně mě ta pozitivní zkušenost s gymplem tady namotivovala abych se pokusila to v české škole co nejlépe zvládnout a najít si na tom taky něco co stojí za to, protože mě hrozně baví učit se nové věci a o nových věcech. Taky jsem si konečně trochu lépe ujasnila, co chci v budoucnu dělat a kam na vysokou, takže to je taky další výhoda.

Potkala jsem spoustu lidí. Většinu z nich už asi v životě neuvidím, ale i tím že se na těch pár vteřin v mém životě objevili mi toho spoustu dali. Potkala jsem další zahraniční studenty a mám kamarády po celém světě, potom lidi, co procestovali celý svět, lidi co museli utéct před válkou, ale i lidi, co nikdy nevytáhli paty z rodného města. A každý z nich mi nějakým způsobem pomohli utvořit si spoustu nových pohledů na různé věci a uvědomit si jaké mám vlastně štěstí, že zaprvé vůbec chodím do školy a zadruhé, nehrozí mi u toho, že na mě někdo shodí bombu, anebo že mám rodiče, kteří mě podporují v cestování a v tom, co mě baví. Je toho spoustu.

Celkově byl celý tenhle rok jeden obrovský výstup z komfortní zóny. A jsem vážně ráda, že jsem ho udělala, i když to bylo místy náročný a jsem tak trochu introvert. Bylo to to nejlepší dobrodružství! A taky se teď snažím všechny okolo mě namotivovat, aby někam takhle vyjeli, pokud tu možnost mají. Změní vás to, hrozně moc, a je to vážně skvělá zkušenost.

Taky jsem díky tomu všemu poznala a pak ještě lépe poznala Bělču, která se mnou sdílela velkou část tohohle dobrodružství a já jsem za ní hrozně vděčná. Prostě se stane, že občas najdete ty nejlepší lidi z vašeho okolí až o sedm set kilometrů dál a v cizí zemi a stane se z toho úplně šílená jízda na horské dráze. Naše historky by vydaly na román(y). Děkuju ti!

Teď už mi zbývá jenom dodělat si českou školu a nezbláznit se z toho, a potom budu mít (oficiálně první a bez učení se!) prázdniny a hrozně se těším až v srpnu přijede moje hostitelská rodina ještě s hromadou dalších francouzských kamarádů.

Mějte se krásně a doufám, že se vám taky podaří se v budoucnu někam takhle vycestovat!

Em