Duben a květen | Shrnutí

To jsem si takhle konečně po snad dvou měsících sedla a vůbec se dostala k tomu počítači. Nikdy předtím se mi snad nestalo, že bych prostě neměla čas ztrácet čas a úplně si odvykla tomu internetu tak nějak pozvolna a skoro úplně, a překvapilo mě to, mile. Poslední týdny byly neustále něčím nabité, spoustou akcí a taky školou, a tak jsem si říkala, že bych to sem chtěla tak nějak shrnout, především i pro mě až se na to někdy zpátky podívám.

Ke konci března a začátkem dubna jsem prožila konečně takové Velikonoce, jaké jsem si vždycky přála – prostě ne ty české. Velikonoce jako svátek nemám vůbec ráda, hrozně mi celá ta „tradice“ vadí, a maximálně mě baví barvení vajíček. A tak jsem si tady ve Francii naprosto spokojeně užívala faktu, že tady děti maximálně hledají čokoládu v zahradě a pořádají se obrovské rodinné obědy, kde je spousta dobrého jídla. Jednoho takového jsem se i zúčastnila společně s mojí hostitelskou mamkou, bylo nás tam dvacet a jedli jsme skoro celé odpoledne, ale bylo to skvělé. A spoustu lidí si na mě vzpomnělo a přineslo mi čokoládu, což mi udělalo obrovskou radost, hrozně hezky mě do té rodiny přijali <3

Jinak jsem se taky pokusila vysvětlit, v čem spočívají tradice českých Velikonoc, a podle mě si akorát teď všichni myslí že jsme v Česku totální sadisti a ženy u nás nemají žádná práva, takže to prosím vás nikdo radši v budoucnu nezkoušejte.

Hned po Velikonocích jsem jela na školní zájezd do Paříže. Poprvé do Paříže! Hrozně jsem se těšila, ale samozřejmě to byl zase výstup z komfortní zóny, protože jsem nejela s mou třídou, ale s několika jinými z úplně jiných oborů, zkrátka s lidmi co vůbec neznám. Jediný člověk, kterého jsem znala byli všichni dospělí, protože moje „mamka“ byla jeden z profesorů co zájezd organizovali.

Nakonec to ale bylo naprosto skvělé, a hrozně jsem si to užila, a jak se říká, výstupy z komfortní zóny prostě mají smysl – kdybych tam totiž jela s někým, koho znám, vůbec bych se nenutila seznamovat se s ostatními, a takhle to bylo přesně naopak. Poznala jsem spoustu nových lidí se kterými se teď zdravíme ve škole na chodbách, a jsou hrozně milí a vyptávali se mě na spoustu věcí, což mě hrozně potěšilo.

Paříž je samozřejmě krásná, a i když nám pršelo (kdykoliv někam jedu, prší) tak to bylo skvělý, a příští týden tam jedu zas. A pak ještě jednou v červenci. Nějak tomu pořád nevěřím!

Po Paříži mě čekal volný víkend a pak návrat do Česka na prázdniny. Z volného víkendu se ovšem vyklubal víkend ve švýcarské Basileji na hranicích, protože kvůli stávkám nám s Bělčou zrušili úplně všechny vlaky a my se neměly jak dostat v pondělí na letiště, takže jsme v sobotu hledaly někoho přes Couchsurfing a nakonec skončily v takovém fajn apartmánu (kam jsme dlouho hledaly cestu a pak se tam pro změnu ještě ani nemohly dostat, nechcete vědět můj účet za telefon protože jsem volala tátovi asi deset minut v panice a lol, Švýcarsko není v Evropské unii, umíte si to dost dobře představit, 30 korun za sms..) Byla to hodně stresující situace, a teď už podle mě zvládnu fakt všechno, když jenom dostat se domů mi zabralo tři dny.

Ale Basilej je nádherná a i jsme měly čas si ji prohlédnout. Čas na učení už nebyl, a já v úterý ráno jela na osmou na zkoušku z matiky. Co si budeme povídat, ale mám to, i s mou definicí přímky jako „dlouhá rovná čára.“

Prázdniny utekly rychle, buď jsem se učila/měla zkoušky anebo se snažila strávit co nejvíc času s kamarády a rodinou, prostě obvyklá kombinace – stihni toho, co nejvíc můžeš a zároveň zkus nepropadnout. Ale dala jsem to všechno! A stihla i tři oslavy, absolventský koncert a spoustu kafíček. A taky vyzkoušet šaty na maturák (který mám až v listopadu, ehm.)

Po prázdninách jsem se snažila trochu vytáhnout známky pro změnu ve francouzské škole (skončilo to tím, že mám prosím 1 bod z matematiky z 20, protože neumím používat kalkulačku a vlastně, vůbec tu matiku nechápu :D) Ale měla jsem i šestnáct bodů z francouzštiny, takže ten průměr nebude zase snad tak hroznej.

Moje hostitelská mamka se mě snažila teď vzít na spoustu míst abychom toho co nejvíc stihly před mým odjezdem (který se sakra blíží). A taky jsme měli dva volné úterky a jeden čtvrtek (to v Česku nemáte, hah!) a tak jsme vyrazily na výlety do Alsaska, na jezera v pohoří Jura, do hor Vosges na nejvyšší vrchol a do Besanconu do rodného domu Victora Huga. A taky mi přijela na víkend Maruška! (@maaruliii) Strávily jsme ho částečně v Basileji a částečně ve Francii a bylo to naprosto skvělé, hrozně jsem si to užila (a bylo zase pár momentů, kdy jsme třeba v devět večer byly uprostřed něčeho a nemohly se dostat na ubytování a vedlo nás to přes polní cestu, ALE s pomocí Boží (jako doslova) jsme to zvládly!)

A teď si tak sedím v zahradě, protože konečně i v regionu kde jen stále prší, máme krásné letní počasí, a píšu tohle shrnutí. A do mého Odjezdu s velkým O už mi zbývá přesně měsíc. Což je něco co naprosto nechápu, nepobírám – včera jsem psala o tom, že jsem ve Francii měsíc – a láme mi to srdíčko, protože se mi bude po všech hrozně stýskat, a prostě na to nesmím moc myslet jinak se proměním v Niagarské vodopády.

Mějte se všichni hrozně krásně a vůbec netuším, jestli a kdy se zase ozvu, ale uteklo to prostě hrozně moc rychle.

Em

P. S. Co se týče fotek tak koukněte na Instagram @e.m.anuel, jsem tam teď nejvíc aktivní :)