Jak doslova se nám tohle splní, jsme fakt nečekaly. Pár dní předtím než jsem měla přijet mi Bělča psala, že u nich bude nějaká akce a bude tam zřejmě spousta malých dětí, které budou hledat v zámeckém parku čokoládová vajíčka a že možná s něčím vypomůžeme.
Jak moc budeme vypomáhat jsme zjistily v sobotu odpoledne, kdy nám Bělči hostitelská mamka vrazila do rukou šílené glitrové kostýmy a řekla, že budeme princezny – v mém případě – a něco jako hybrid ruské krasobruslařky minulého století a sněhuláka v Bělči případě. Trochu zoufale jsme si ty kostýmy zkusily a myslím, že jediné co nás neodradilo, od toho utéct byl fakt, že nás tu přece nikdo nezná (tohle si zapamatujte, protože to samozřejmě takhle jednoduchý nebylo).
A tak jsme zbytek soboty strávily zajídáním toho stresu zmrzlinou a nachos u filmů, a modlily se, aby aspoň bylo v tu neděli hezké počasí. Což se nám splnilo, a bylo horko takové, že jsme toho nakonec využily jako záminky pro sundání si těch šílených kostýmů (ty děti stejně nejvíc zajímala ta čokoládová vajíčka).
V sobotu u nás na obědě bylo několik cizích lidí, kteří byli ale hrozně milí a ukázalo se, že s námi budou celou tu akci připravovat. V neděli jsme tedy společně nafukovali balónky, rozestavovali stoly a lavice a stěhovali krabice s čokoládovými vejci (který byly zatraceně těžký a jasně že na nás za tu práci ani žádná čokoláda nezbyla).
Mimo jiné nám jedna milá paní nabídla, že bychom s Bělčou mohly mít na starost takzvaný foto-koutek, kde jsme poté naaranžovaly retro křeslo a spoustu balónků (které jsme připevnily ke křeslu tak že jsme ho tak trochu (nenápadně!) musely na pár místech prostřihnout – fakt doufám, že si tohle nikdo nepřeloží, ale stálo to za ten výsledný efekt!) se zámkem v pozadí – je vážně nádhernej. Na tuhle práci jsme s úlevou kývly, protože focení byla pravděpodobně ta nejmíň náročná část celého odpoledne, a taky jsme tam nemusely nějak nutně hrát velké princezny či krasobruslařky.
A teď další důležitá část. Ještě před tím padlo, že s námi ve foto koutku bude někdo jménem Artur, kdo bude mít kostým velikonočního zajíce a se kterým se budou děti fotit. Nevím proč, ale obě jsme s Bělčou předpokládaly, že to bude někdo z dospělých, protože v našem věku jste tam mohli najít maximálně tak Bazéna (Bělči „brácha“ a jeho super jméno, které fakt zní jako bazén). A tak jsme si dál poklidně nafukovaly balónky, a přijížděli další a další lidé co vypomáhali s organizací celé akce, mimo jiné i velmi pohledný kluk tak v našem věku. Ke kterému se vzápětí vrhla jedna paní s výkřikem „Arture!“
A tak jsme s tím velmi pohledným Arturem strávily odpoledne focením malých dětí, které byly buď z velikonočního zajíce nadšené anebo mají připravené trauma na celý život dopředu. Do toho nám tam pobíhal pes, bylo horko, a vzhledem k tomu, že měl Artur na hlavě obří hlavu plyšového zajíce, tak se naše veškerá konverzace omezovala na „Žiješ ještě?“ a „Chceš vodu?“ Ale bylo to moc fajn!
Teď bych se ještě chtěla vrátit k tomu, jak jsme si byly jisté, že tam nikoho nepotkáme. Tak jen já jsem rovnou potkala kluka od nás ze školy, a pak ještě další tři lidi. V kostýmu princezny.
Musím říct, že jinak ale ten víkend dopadl na výbornou. Na zámku je to vážně hrozně hezký, bylo krásný počasí a udělaly jsme si spoustu procházek venku, a potkaly zase hromadu nových lidí. A taky si můžeme napsat do životopisů, že jsme dobrý v práci s dětma a známe se s velikonočním zajícem francouzského původu (a dneska se hodí mít kontakty!).
Mějte se krásně a příště to bude o tom jak jsem se snažila vysvětlovat české velikonoční tradice (upozornění - nikdy to nezkoušejte)
Em
P. S. Ty fotky si prostě dělají co chtějí ale tak dokud můžete číst ten text tak snad neva že jsou trochu nezarovnaný. Trochu víc no. #grafikanajedničku
Komentáře
Okomentovat