Externí článek | Změna hostitelské rodiny

Já se na začátek představím, ahoj, já jsem Bělča, Emy kamarádka. Jsem ve Francii se stejným programem jako Ema, ale chodím do školy v Lure (město kousek od Luxeuil kde bydlí Em). Důvod, proč píšu tenhle článek, když je to vlastně Emy blog, je zcela prostý: popíšu vám zkušenost s něčím, čím si naštěstí Ema neprošla. Tohle znělo dramatičtěji než jsem chtěla. Prostě mně se to stalo a Emě ne.

Moje první čtvrtina pobytu ve Francii proběhla dost v pohodě, na intru jsem se hodně skamarádila se spolubydlící a i s hostitelskou rodinou jsme vycházeli velmi dobře. To se ale změnilo po návratu z podzimních prázdnin, kdy jsme se dostávali do konfliktů čím dál tím častěji a situace se pořád neměla k lepšímu. Nechce se mi tu úplně všechno rozebírat, především kvůli druhé straně, ale můžu vám říct, že příčinou byla často naprostá banálnost. Jako příklad bych uvedla večeři u které se se mnou pohádali, protože jsem měla svetr, zatímco oni byli všichni v tričku.

Byla jsem z toho dost zkleslá, ale pořád jsem si nechtěla přiznat, že je tu nějaký problém, pořád jsem si říkala že to jsou přece jen víkendy, to se dá nějak vydržet, a pořád mi nedocházelo že 1) situace se nelepší a pravděpodobně se ani lepšit nebude 2) budu tady až DO ČERVNA, což je vážně dlouhá doba, i když jen na víkendy.

Až ten víkend, kdy jsme jely s Emou do Štrasburku, jsem jí to všechno řekla. Ema byla z toho všeho dost zděšená a začala mě přesvědčovat, abych rodinu změnila, protože v té momentální velmi očividně nejsem šťastná. Kromě toho jsem taky mluvila o své spolubydlící, která mi již napůl vážně nabízela, ať se přestěhuju k ní, až to bude opravdu k nevydržení. Emě to připadalo jako docela vhodný nápad. Ke konci víkendu jsem si promluvila i s Babette (Em hostitelskou mamkou), abych měla na věc i pohled dospělého- navíc osoby, která sama někoho hostí. Babette byla hrozně chápavá a dodala mi tu poslední špetku odvahy, kterou jsem potřebovala.

Do odjezdu před Vánocemi zbývalo něco přes týden, a jako nejrozumnější řešení se jevilo nechat změnu samotnou na návrat po prázdninách, takže jsem byla rozhodnutá zatím nic neříkat momentální hostitelské rodině a jen předběžně zjistit co by si o změně myslelo vedení školy a jak moc reálný je návrh mé spolubydlící- koneckonců to přece záleží především na jejích rodičích, bez ohledu na to, jak moc by mě tam chtěla ona.

Takže jsem si promluvila s šéfem vychovatelů, a ten mi jen potvrdil mojí domněnku, že by v téhle situaci byla změna nejlepší řešení. Pak jsem situaci předestřela spolubydlící. Ta je samozřejmě nejlepší, takže okamžitě zavolala svojí mamince. Fajn bylo, že jsem u ní doma byla asi týden před tím, takže jsem oba její rodiče už potkala a rozuměli jsme si, myslím, že jsem na ně udělala dojem slušného člověka. Tudíž její maminka nebyla vůbec proti, jen se ptala jak to bude s administrativou, ale jinak to vypadalo, že by jí to nevadilo.

Takže tím skončila první fáze stěhování. Druhou fází bylo samozřejmě přesvědčit moje rodiče, z čehož jsem měla trochu strach. Co když jim to všechno bude připadat jako malichernosti a rozhodnou se, že žádnou změnu nepovolí? Paradoxně se tenhle problém vyřešil za mě. Asi týden před tím, než jsem odjela, se v mojí hostitelské rodině odehrála jedna nepříjemná událost. Nemůžu to tady moc asi popisovat, každopádně byla změna už naprosto nezbytná. 20. prosince jsem dorazila domů a hned to ze sebe vyklopila, pročež se naši patřičně zděsili a začali diskutovat nad tím, jak situaci urychleně vyřešit. Naštěstí se jim podařilo domluvit si schůzku s Freddym (Freddy je ikona btw) ještě v pátek před Vánoci. U té schůzky jsem nebyla, ale hlavní bylo, že dopadla úpěšně a Freddy slíbil, že začne hledat náhradní rodinu a až něco najde, tak se nám ozve. Během Vánoc ze mě trochu opadl všechen ten stres, však to znáte, a trpělivě jsem čekala na vývoj událostí.

Podle plánu jsem měla odjet s Emou 10. ledna, ale pořád jsem neměla novou rodinu a rodiče považovali za lepší možnost, abych odjela až bude všechno zařízené. Což prostě nebylo. Úspěšně jsem tedy složila všechny zkoušky, scházela se s kamarády a dál trpělivě čekala. Uplynul první týden, co už jsem měla vlastně být ve Francii. Druhý týden mě už naši poslali do školy tady, abych se alespoň něčím zaměstnala. Taky jsem teda chodila za svojí paní učitelkou na piáno, kterou zas dlouho neuvidím. Druhý týden byl taky pryč a pořád nic.

Moji rodiče se nakonec přiklonili k názoru, že bydlení u spolubydlící bude asi nejlepší řešení. Když jsme o tom mluvili během prázdnin, tak jim to připadalo všechno takové narychlo, ale nakonec se rozhodli, že to tak bude nejjednodušší. Odjezd se stanovil na příští víkend a mě tak zbýval poslední týden, který jsem strávila relativně v pohodě- ve škole probíhaly celý týden zkoušky, tak jsem tam ani nechodila a spíš se občas někde s někým sešla nebo byla doma.

Nejspíš napíšu někdy druhý díl o tom, jak se aklimatizuju a tak, každopádně, zpráva pro všechny potenciální zájemce o tenhle nebo podobný program: problémy se dějou. Někdy to jsou i takové problémy, že vyžadují velkou změnu. Problémy, které jste vůbec nečekali. Které jste si ani nedokázali představit.

To by vás ale vůbec nemělo odrazovat. Jsem důkazem toho, že se vždycky najde řešení. Samozřejmě: není to jednoduché. Samozřejmě že se teď trochu bojím, jsem nervózní a z hloubi duše doufám, že v nové rodině už konflikty nebudou a že to teď ve škole nebude divné, když jsem tam víc jak měsíc nebyla. Ale je to zkušenost. Člověk si tím projde a posílí ho to, ač to zní jako otřepané klišé. Takže prosím, když se dostanete do podobné situace, mluvte! Nenechávejte si to pro sebe! Vždycky je možnost probrat to s nějakým kamarádem před tím, než se začnete svěřovat dospělému, ale hlavní je ty problémy řešit.

Tak jo, snad nebyly některé části moc vágní-přece jenom i ze zájmů druhé strany vám nemůžu říct všechno :) a snad vás tenhe článek nějak obohatil a snad, snad snad snad nikoho neodradil od zahraničních programů. Jsou super a obvykle bez nějakých větších komplikací, to jenom já mám extrémní smůlu. Věřte mi.

Tak zatím paaa

Bělča <3

IG: @fabfourfanforever
TT: @blejinka