VÝLET DO BELFORTU

Minulý víkend bude opět patřit k mým oblíbeným tady. Ještě před mým odjezdem do Francie jsem na přípravných kurzech poznala Bělču, jezdily jsme spolu vždycky tramvají. Úplnou náhodou jsme pak, už ve Francii, zjistily, že od sebe bydlíme půl hodiny jízdy autem. A tohle zjištění si úplně žádalo nějaký společný výlet!

První týden v říjnu jsme se nejprve začaly domlouvat, že cestu zpátky do ČR na podzimní prázdniny poletíme společně letadlem. A pak nás napadlo, že bychom se mohly sejít a něco podniknout, když už jsme tady přes měsíc a i se dorozumíme. Moje „mamka“ mi už předtím navrhovala, že kdybych se chtěla s nějakými kamarády setkat, nebyl by to problém, a tak jsem se zeptala, dala jí číslo na Bělči „mamku“ a pak jsem byla svědkem půlhodinového telefonátu, kdy jsem si současně s Bělčou psala na Facebooku zprávy a společně jsme si to celé překládaly, a bylo to místy vážně vtipné.

Každopádně se všechno úplně v pohodě domluvilo, a další víkend jsme já, Babette a ještě jedna její kamarádka vyzvedly Bělču v Lure a potom jsme jely na výlet do Belfortu, což je větší město v regionu kde jsem.

Strávily jsme tam celé odpoledne a je to vážně úplně krásné historické město, hrozně se mi tam líbilo. Prošly jsme všechny takové ty hlavní památky, historické centrum, a ani nám nepršelo, což bylo naprosto skvělé (a tady dost ojedinělé). S Bělčou jsme v kuse mluvily něco okolo šesti hodin, takže díkybohu že si moje „mamka“ s sebou vzala tu kamarádku, protože jsme toho francouzsky vážně moc nenamluvily. Absence češtiny po pěti týdnech byla zkrátka větší, než jsme čekaly! :D A měly jsme si toho fakt tolik co říct, od toho jak moc (ne)rozumíme ve škole po to jak nám přijde nenormální, že si tady všichni do bílého jogurtu sypou tuny cukru.

Večer jsme strávily koukáním na poslední díly seriálu Riverdale (už vyšel první díl druhé série!) a na Moderní rodinku, což jsem doteď neznala, ale je to naprosto skvělý!

Následující den, v neděli, pršelo, takže dopoledne jsme ještě koukaly na Riverdale a po obědě jsme vyrazily už jenom my dvě na procházku po Luxeuil. Bylo sice zataženo, ale ani tolik nepršelo, a zvládly jsme výstavu moderního umění i všechny větší „památky“ ve městě. Bylo to hrozně fajn, a pak jsme do večera už jenom lenošily, četly si / sledovaly o závod Moderní rodinku a nakonec jsme Bělču odvezly zpátky do Lure, kde si naše „mamky“ ještě půl hodiny povídaly a dostaly se až třeba k tomu, jak vůbec čteme povinnou četbu na francouzštinu, a co jíme na Štědrý den. Prostě…Francie. Loučení na půl hodiny a postupné posunování se směrem ke dveřím a ze dveří. Asi o tom napíšu samostatný článek, fakt.