Jak si ve Francii (ne)udržet štíhlou linii

V tomhle článku vám přinesu několik zaručených tipů a rad, jak si ve Francii udržet štíhlou linii!

Rada první:

Nejde to.

Rada druhá:

Smiřte se s tím a jezte dál, protože je to jídlo přece TAK dobrý!

Podle mě je prostě nad hranice lidských možností zaprvé neodolat všemu tomu výbornému jídlu, a zadruhé, nepřibrat u těch hodů co tu jsou každé poledne ani gram. Francouzi z nějakého zvláštního důvodu zvládají oboje, a je fakt, že jsem tady potkala hodně málo lidí vyloženě s nadváhou. Což teda absolutně nechápu, já jsem tu dva týdny a už si nemůžu pomalu zapnout kalhoty.

Začnu školní jídelnou, která je tady asi tak na úrovni menší restaurace u nás v ČR. Nekecám. Máme pokaždé na výběr ze dvou nebo tří hlavních jídel, můžeme si jako předkrm sami udělat salát nebo si vzít předpřipravený, k tomu jsou tam sýry, pečivo, ovoce, jogurty a dezerty. Jak máte tu tyčinku Mars nebo Twix, tak jednou jsme jako dezert dostali tohle ale v podobě ZMRZLINY. Umřela jsem. Anebo máme na výběr z takových malých tarteletek (prostě koláček s ovocem, nevím jak líp to popsat) a už jsem zkrátka pochopila, proč je tu na oběd vyhrazená hodina a půl. Nejen kvůli tomu, že se chce najíst tisíc studentů (máme tu dokonce dvě jídelny), ale taky proto, že trvá sakra dlouho sníst všechno to jídlo. Zvlášť když jste jako já, a myslíte si, že máte fakt hlad, takže si naložíte tác jídlem a potom najednou po předkrmu zjistíte, že už nějak nemůžete. S tím bojuju pořád.

Jelikož jsem na intru tak můžu zhodnotit i snídaně a večeře. Snídaně jsou většinou cereálie s mlékem nebo pečivo, ale každý si může vzít pomeranče a mají tam ten přístroj, který vám udělá čerstvou šťávu, což je podle mě naprosto skvělý. Večeře jsou menší verze obědů, což mi úplně vyhovuje.

O víkendech u rodiny je toho jídla snad ještě víc, takže tam si moje štíhlá linie (která už neexistuje) taky moc neoddechne. Elisabeth strašně dobře vaří, a taky dělá spoustu skvělých sypaných čajů, plus zatím každý víkend jsme byly na nějaké akci, kde bylo jídlo, takže jsem jedla ještě něco navíc. Vůbec si ale nestěžuju.

Shrnula bych to tak, že všemi výše uvedenými věcmi jen podstupuji trénink na příští sobotu, kdy se koná fakt VELKÁ oslava k výročí 70 let od svatby Elisabethiných rodičů, v pronajatém božím historickém domě, kde bude víc jak 50 lidí, a strašně jídla (už se mě všichni ptali, jestli ráda jím, že toho bude fakt hodně, a postřehla jsem slovíčko gateau což znamená dort!) takže tam se teprve ukáže, co vydržím. Nebo spíš nevydržím, ale hrozně se na to těším!

Mějte se fanfárově, a hodně jezte, protože jídlo je život.

Em