HODINA ANGLIČTINY

Musela jsem o tom napsat samostatný článek. Nejdřív to bylo jenom tragické, ale po úterní hodině už naprosto katastrofální. Absolutně jsem vzdala myšlenku, že se tady s angličtinou posunu někam dál, vzdala jsem i myšlenku na to, že si třeba konečně víc popovídám se spolužákama, a spíš jsem se smířila s tím, že tady spíš pravděpodobně zapomenu všechno, co jsem se kdy naučila.

Prvních pár hodin angličtiny proběhlo nudně, ale pořád jsme relativně dělali něco, co se týče angličtiny na úrovni střední školy (čti základní). Sice jsme nad jedním papírem strávili třeba tři vyučovací hodiny (z toho každá má 60 minut) a rozebírali deset minut, jak se řekne desetinná čárka, ale to bylo všechno NIC oproti tomu, co přišlo v úterý.

Učitel otevřel soubor, ve kterém byla napsána různá čísla od nuly do stovky. Jedna má zoufalá část pořád doufala, že si třeba vybereme číslo a s ním nějaký úkol/otázku, ale ta druhá už přišla na to, co se bude dít.

Ve druháku na gymplu jsme se učili, jak se správně říkají číslice (maturují tady ve třeťáku. Příští rok. Jo.) Nedělám si srandu. Ale nejen výslovnost, to bych ještě možná pochopila (ok, nepochopila, ale pokusila bych se) my jsme se učili třeba rozdíl mezi seventeen a seventy. Doteď nevím, jestli se mám hystericky smát nebo brečet.

To byl první dokument. Potom učitel otevřel další, a tam, panebože! Byla už čísla v řádech stovek a tisíců a ještě k tomu různě zamíchaná. Třídou proběhlo vyděšené zaúpění (jako ale fakt, nekecám) a každý jsme museli nahlas říct číslo, které nám učitel náhodně vybral.

Bohužel se ukázalo, že moji spolužáci ta čísla prostě opravdu neumí a tak je tohle úplně na místě. Nechápu to. Ve druháku na střední jsme u nás dělali na zkoušku maturitní otázky. Chápu, že někomu třeba jazyky nejdou, ale tohle neumění je ve Francii zřejmě většinová záležitost. Protože na prstech jedné ruky bych spočítala spolužáky, kteří se trochu orientují a zbytek tak nějak nezvládá.

Každopádně, přišla dokonce i větší čísla, jako miliony a miliardy, a to už pomalu všichni brečeli. A potom nám učitel diktoval čísla a my jsme je museli sčítat a podle výsledku se poznalo, jestli jsme ta čísla předtím napsali správně nebo ne. (Co si budeme povídat, mně dělalo největší problém to počítání)

Každopádně, i s mým šnečím tempem v matematice jsem stejně byla první, kdo se přihlásil, takže pak jsem se už nehlásila vůbec, protože to prostě nemělo cenu. A takhle jsme strávili celou hodinu. S číslama.

A to jsem ještě nezmínila situace, kdy jsem se v hodině přihlásila a odpověděla na nějakou otázku, a učitel mi řekl, že to musím zopakovat znovu a pomaleji i pro ostatní. Nebo pár momentů, kdy mi sám učitel nerozuměl anebo kdy měl ve slovíčkách na tabuli pravopisné chyby.

Já mám třeba doteď problém s číslicemi ve francouzštině, ale to je z toho důvodu, že jejich systém je místy absolutně nelogický. Třeba číslo 99 řeknete jako 4x20;19 kdy 19 je ještě slovo složené ze slov 10 a 9. Takže ani nevíte, jak moc děkuju Bohu (rodičům) že jsem se nenarodila v roce 1999 ale 2000, protože to bych tady fakt nevysvětlila.

Takže, tenhle článek jsem chtěla napsat jen pro pobavení a taky abyste neměli z těch předchozích pocit, že je tu všechno stokrát lepší a boží. Jako je, ale třeba v tomhle zrovna ne. A najde se určitě ještě pár dalších věcí, ale to máte všude.

Mějte se fanfárově,

Em

Komentáře

  1. Tak tohle je vskutku zoufalý. Možná jim u těch čísel nedává smysl, že to je jednoduché a nepotřebují k tomu žádné komplikovanosti, jako v jejich rodném jazyce, ne? :D Já pořád nechápu, kdo Francouzům ta čísla vymýšlel, to je pířšerná hovadina... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele, taky to nechapu a presne, ty jejich cisla jsou uplne priserna zalezitost :DD

      Vymazat

Okomentovat