Nevím, jestli si vzpomínáte na minulý článek, ale zmiňovala jsem se tam o tom, abyste si zapamatovali následující odstavec:
V následujících dvou měsících jsem začala být postupně přesvědčená o tom, že v Luxeuil proběhla nějaká jaderná katastrofa, anebo že je moje rodina na dovolené někde na Antarktidě nebo na ostrově uprostřed oceánu bez internetu.
Když se mi paní Ramenová konečně ozvala s omluvou a emailem o třech větách, napsala jsem jí, že jsem schopná přijet v sobotu, a položila jí nenápadně i pár otázek. Třeba kde byla na dovolené (že se dva měsíce neozvala. To jsem tam teda samozřejmě nenapsala.)
Teď si sedněte, protože mi odepsala s tím, že byla na île de La Réunion což je ostrov v Indickém oceánu hned vedle Madagaskaru.
V následujících dvou měsících jsem začala být postupně přesvědčená o tom, že v Luxeuil proběhla nějaká jaderná katastrofa, anebo že je moje rodina na dovolené někde na Antarktidě nebo na ostrově uprostřed oceánu bez internetu.
Když se mi paní Ramenová konečně ozvala s omluvou a emailem o třech větách, napsala jsem jí, že jsem schopná přijet v sobotu, a položila jí nenápadně i pár otázek. Třeba kde byla na dovolené (že se dva měsíce neozvala. To jsem tam teda samozřejmě nenapsala.)
Teď si sedněte, protože mi odepsala s tím, že byla na île de La Réunion což je ostrov v Indickém oceánu hned vedle Madagaskaru.
Zdroj
Takže moje žertování o tom, že byla zřejmě někde na Antarktidě nebo ostrově uprostřed oceánu, nebylo vůbec daleko od pravdy. A samozřejmě jsem chápala, že se opravdu nemohla dostat k internetu.
Každopádně, měla jsem dva dny na sbalení. A za ty dva dny jsem i zjistila pár zajímavých faktů.
1. Mám příliš mnoho oblečení. PŘÍLIŠ MNOHO.
2. Největší kufr ≠ narveš tam všechno
3. Ne, knížky si s sebou opravdu vzít nemůžu, protože jinak bych musela vyhodit půlku jiných věcí
4. Nemůžu najednou najít spoustu věcí. Ale jinak jsem pořádná.
5. Můj seznam "věcí okolo na které nesmím zapomenout" se protáhl až na položku s číslem 50
6. Určitě je lepší vzít toho teď co nejvíc, když mě naši vezou autem, a když tak to tam prostě nechat u paní Ramenový přes rok. Jestli na to má speciální skříň, to už tak jistý není.
7. V žádném obchodě najednou neměli lázeňské oplatky a v knihkupectví zřejmě neexistují knížky o Plzni kde by mimo angličtiny, němčiny a ruštiny byl i francouzský komentář.
8. Na internátech nemají peřiny ani polštáře, takže si mimo jiné vezu i tohle. A taky moje plyšový prasátko z Ikey.
9. I když se nemaluju, stejně mám plnou tašku kosmetických věcí. Jak?!
10. Bráchovi den před mým odjezdem dorazil monitor k notebooku, takže se obávám, že až se vrátím tak ani neotevřu dveře do pokoje, protože v něm bude něco jako počítač v NASA a hackerské doupě v jednom.
10. Na intru se údajně přes noc vypíná elektřina, takže asi sbohem telefone a sbohem palce u nohy, které si ukopnu až půjdu v noci na záchod.
Nějak jsem tedy sbalila můj život do jednoho kufru (dost dramatická věta, co?) a jednoho příručního zavazadla plus nějakých pár desítek tašek k tomu. Vsadím se, že jsem stejně zapomněla miliardu věcí, a dost se děsím jaká bude paní Ramenová, jaká bude škola, jak to bude fungovat na intru, jak si musím zařídit všechny ty kartičky a nevím co ještě, jo a domů se v říjnu budu vracet cestou přes Švýcarsko. Jedna velká sranda.
Tohle byl poslední přednastavený článek, teď už jsem zřejmě ve škole a omdlévám z toho, že ničemu nerozumím, a taky nevím, kdy se dostanu k internetu, takže - zatím se mějte fanfárově, někdy se (snad) ozvu.
Em
Komentáře
Okomentovat